Sledovat, jak si západní civilizace černé svědomí, že se z přežranosti nemnoží, hojí čím dál praštěnějšími nápady, bylo po nějaký čas komické. Ale smích ve tváři postupně tuhne a přes výraz nevěřícnosti zvolna přechází v grimasu děsu.
Když přišly nápady jako nahradit slovo matka univerzálním rodič, zakázat kadeřnicím prstýnky a podpatky, přikázat majitelům bazénů vlastnictví zbrojního pasu nebo čerstvý hit "zachráníme Evropu zakulacením kamionových kabin", člověk měl zkrátka tu a tam pocit, že je to jen vtip nebo že se mu to jen zdá. Kéž by.
V Lotyšsku nejde prioritně o děti a jejich zdraví. Jde především o další krok k omezení lidských práv, k oslabení instituce rodiny, o potřebu ospravedlnit vlastní politickou funkci (to spíš v případě bruselských nápadů) a vyhnout se řešení skutečných problémů. V neposlední řadě pak jde o další důkaz ztráty selského rozumu. A propos sedláci: od nich si nechte vyprávět o jejich životě s absurditou a byrokracií. Nebo se alespoň začtěte do tématu dnešního magazínu HN Víkend. Člověk se až diví, že kvůli Breivikovi zemědělcům dosud nezakázali umělá hnojiva (pokud už se tak náhodou stalo, tak mě prosím opravte).
A tak, až bude evropský Jára Cimrman vysvětlovat své ctitelce, proč že s ní nemůže žít, praví zhruba toto: "Láska a tvorba, Alžběto, to nejde dohromady. No, opravdová láska.... to je nakonec vždycky rodina. Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: zakázat pití kávy na veřejnosti, zakázat v hospodách pití alkoholu, zakázat pohlavní styk nebo alespoň některé polohy, víte, jak může ta věc ublížit, zatáhnout roletu..."
Já osobně u toho už nebudu. Kupuji si karton cigaret na uklidnění a vyrážím položit květiny na hrob George Orwella.
